Michaelo asi začneme tím, proč jste se rozhodla právě pro tento název ,,Anastasis“?

Protože v řeckém překladu to znamená vzkříšení, takže opětné přivedení k životu a protože je to příběh dětí dělající vše pro záchranu Země, jedná se o to, že se budou všemožně snažit umírající Zemi přivést opět k novému životu.

 

Není to příliš idylické?

Je to příběh pohádkový, takže tam má velký prostor fantazie a fantazie je něco, co se dostává až za hranice běžného vnímání, fantazie může sdílet prostor, bez jakéhokoliv omezení. Všechny pohádky jsou svým způsobem idylické, ale je pravdou, že v každé pohádce najdete i životní pravdy.

 

Mě to spíše přijde jako aktuální příběh dnešní doby…avšak s příliš ideálním koncem….

Kéž bychom v dnešní době mohli aktuálně hovořit s nadpozemskými bytostmi, vílami, skřítky a anděly….to by asi ten svět vypadal úplně jinak…že?

Je to o svobodném vnitřním vnímání každého člověka, každý člověk tento pohádkový příběh může vnímat jinak a každý konec pohádky je vlastně ideální….zlo je potrestáno a dobro vítězí. Nebo ne?

 

Je možné nám trochu přiblížit děj muzikálu?

Asi i z televize znáte, že když se tvoří nový film, nebo pohádka i když se dělá upoutávka, nebo rozhovor s autorem, nikdy se příliš neprozrazuje.

Mohu prozradit jen to, že se v příběhu jedná o propojení dvou světů. Svět fantazie a svět reality.

Svět fantazie samozřejmě umí vnímat především děti a proto je to dětský muzikál. Děti uvidí skřítky, víly, zástupce dobra a zla, uslyší hlas Země i Vesmíru. Jak se říká kdo chce vidět….vidí….kdo chce slyšet…slyší.

Dětem nebude jedno jak se se Zemí zachází a velmi citlivě se jich dotknou informace od skřítků, andělů a víl, ale především informace od samotné Země, která jim popíše, jak velmi trpí. Děti budou hledat samozřejmě řešení, jak Zemi pomoci a budou hledat odpověď právě u nadpozemských bytostí.

 

To bude velmi náročné to vše ztvárnit a znázornit na jevišti že ano?

Je v plánu hodně věcí, ale zatím bych nehovořila o tom, co je věcí budoucnosti.

 

Byl náročný casting pro výběr dětí do přípravné muzikálové třídy? Také vím, že několik castingů ještě bude probíhat….

Pro děti casting rozhodně náročný nebyl, není a nebude. Nehledám hudebně geniální děti, ale děti, které mají radost ze zpívání a nebojí se projevu.

Stačí mi, že hudbu cítí a vnímají.

Hledám děti spontánní a přirozené a pokud je to bude opravdu bavit a budou ten příběh skutečně umět žít a cítit, pak mohu zaručit, že jejich výkon geniální bude a na tom je právě založena celá jedinečnost a strategie muzikálového příběhu.

 

Co by měla muzikálová přípravka dětem přinést? Bude se ihned pracovat přímo na muzikálu?

Jsem ráda, že se mne právě na tohle ptáte. Pozvánka na casting zněla takto: Hledáme hudebně, dramaticky a pohybově nadané děti pro nově připravovaný muzikálový projekt jemuž předchází otevření muzikálové přípravky.

Je veliký rozdíl nabírat děti přímo do hotového muzikálu pro připravené role. To se hledají určité typy dětí, daného hlasového rozsahu atd.

Pak moc dětí šancí nemá, protože musí splňovat již předem daná kritéria a hledají se děti v trošku jiných hudebních sférách. Nároky na děti při jejich výběru jsou vysoké.

Já ale nejsem hudební manažer, ani žádná známá muzikálová hvězda a nejdu tvrdou cestou hudebního šoubyznysu.

Tvořím srdcem, skládám, hraji i zpívám odjakživa srdcem, proto jsem za ty roky také naskládala a nashromáždila tolik textů, že jsem si nyní mohla splnit životní sen a vytvořit muzikálový příběh dle svého vlastního autorského cítění.

Pracuji už dost let s dětmi a spojovala mne s nimi vždy nejvíce hudba.

Děti hudbu milují a cítí a proto jsem zpracovala muzikál pro děti…..ne pro účely a zavděčení se hudebnímu byznysu.

Mohu si proto dovolit nabrat děti bez vysokých nároků a cílem přípravky je děti řádně do muzikálu vypracovat a připravit.

Hledám děti přirozené, citlivé, vnímavé a hlavně takové děti, které to bude bavit a bude to jejich radost stejně jako moje.

Bude to dřina svým způsobem, ale když nás to bude bavit a budeme vše dělat s radostí, pak dosáhneme v závěru možná lepších výsledků, než kdybychom to brali jako dryl pro účely slávy.

Takže přípravka není nic jiného než časové období hudební tvořivosti bez tlaku a dostatek času na to, aby si děti sami dle svého cítění zvolily role se kterými budou spokojeny, které jim prostě přirozeně sednou a učily se ty role dokonale předvést jak zpěvem, výrazem, tak i pohybem.

Je to jen otočené…to co si děti vyberou, to se budou učit….není to tak, že jim bude udělena role a pak budou dřít pod tlakem, aby splnily představy režiséra.

 

Takže přípravka je v podstatě příprava a tvorba muzikálu…..děti budou mít možnost tvořit i sami?

Samozřejmě. Ten muzikál se připravuje, je ve fázi příprav, může se v něm ještě spoustu věcí změnit, přetvořit, dotvořit podle fantazie dětí.

Ten muzikál je pro ně, ne pro ego autora, který jen použije děti na to, aby dosáhl svých představ a mučil je tím, jak to přesně musí udělat, aby jednou mohl dosáhnout slávy.

Muzikál je samozřejmě jako příběh celý připravený, včetně textů a základní hudby, ale dá se s tím všemožně ještě hýbat podle dětí. Samozřejmě se nesmí hýbat se základem scénáře, příběh je prostě už daný, ale dá se tam mnoho věcí podle fantazie ještě přidat, udělat a já se těším právě na tu fantazii těch dětí, proto hledám děti vnímavé, které se budou umět do toho příběhu vžít.

 

Můžete nám Michaelo také říci něco o sobě?

Jak dospěje najednou člověk k takovému velkému rozhodnutí, že se pustí do tak velkého a náročného projektu, jako je dětský muzikál, když se vlastně v této komerční hudební sféře celoživotně nepohybuje?

Nepohybuji se sice vyloženě v hudební komerční sféře, ale na druhou stranu mi dal život hodně rozmanitých zkušeností a tím darů, které nyní mohu využít.

Ty dary jsou i v podobě lidí, kteří mi s uskutečněním muzikálu pomáhají.

Hudbou se zabývám opravdu od útlého dětství a myslím, že každý člověk, který v sobě má dar tvořit hudbu nerozlišuje co je velké a náročné a co je malé a nenáročné.

Potřebuji prostě hudbu cítit celou svou duší a pokud to tak cítím, pak je to pro mne to VELKÉ a je jedno jestli tvořím muzikál a nebo právě zpívám na louce s kytarou.

Miluji hudbu, která má sílu. V mládí pro mne měla sílu příčná flétna…..pak zpěv s kytarou…..pak zpěv s kapelou……pak zpěv s piánem….atd.

Dnes má pro mne největší sílu zpěv dětí. Není nic krásnějšího, než když slyšíte zpívat děti. To co složíte, ať už hudebně, nebo textově a děti to dokážou přes sebe vyjádřit.

Stačí jim to jednou zahrát a zazpívat a oni to vsají v ten moment jako houby a pak vám to jenom předvedou. Je úžasné s nimi tvořit a ještě k tomu na téma ohledně pomoci Země.

 

Jak jste ale dospěla k rozhodnutí, že uděláte dětský muzikál na téma o záchraně Země?

Právě, že jsem vůbec k žádnému rozhodnutí nedospěla. Jediné mé rozhodnutí bylo, že se chci věnovat hudbě a věnovat ji dětem.

Vše ostatní přišlo tak nějak samo a přirozeně. Nejdříve to byly představy a pak se začaly realizovat a zhmotňovat. Pak začaly přicházet texty, myšlenky, hudba, vše se začalo spojovat v příběh, který se začal rozvíjet.

Nic nebylo tak, že bych si sedla a připravovala záměrně několik let muzikál na dané téma o Zemi.

Vše přicházelo v určitý čas samo o sobě a když jsem měla už dost materiálu, pak jsem teprve tomu dala tu praktickou skutečnost a název.

To, že je to téma o Zemi, i to přišlo samo o sobě přirozenou cestou, protože i když jsem si dlouho pohrávala s myšlenkou o stvoření muzikálu, mé představy byly o tom, že bude prostě o lásce. Vždycky jsem zpívala o lásce, ať už k lidem, nebo k přírodě, nebo k životu….a tak nějak se to samo nasměrovalo, že to bude příběh o záchraně Země a tím o životě na Zemi a do života patří všechny druhy lásky i nelásky, do života patří to dobré i to špatné.

 

Jaký vztah máte vy sama osobně k Zemi?

Asi jako většina lidí. Mám ráda přírodu, zvířata, lesy, pole, louky, vodu.

Snad ani neznám nikoho, kdo by řekl, nejsem rád v přírodě a nemám ji rád.

Nejsem ale extrémista v tomto směru. Žiji tak, jak je mi dáno žít.

Vyrostla jsem v přírodě v překrásném Máchově kraji. Součástí mého života byly dlouho lesy, pole, louky, voda atd.

Životním osudem jsem se dostala do Prahy, kde naštěstí žiji jen na jejím okraji a dokonce i u pole, rybníků a mini lesíků. Nyní jsou součástí mého života lidé, přátelé, děti, tvorba a hudba.

Sama jsem překvapená tím, jak právě nyní, když se věnuji tvorbě muzikálu o Zemi, jak najednou ke mne proudí ze všech možných směrů informace, jak je právě toto téma v dnešní době aktuální, alarmující a podporující.

Jako by si konečně lidstvo začalo uvědomovat, že Země skutečně velmi trpí….umírá…..a pokud se nezmění přístup k Zemi, pak to nedopadne dobře ani s ní, ani s námi.

Já jsem názoru, že každá generace má pro svůj život Zemi pouze propůjčenou. Když starší generace opouští Zemi, pak ji dědí její děti….další generace……a další generace opustí Zemi….zase ji přebírá následující generace…atd.

Nezdá se mi to už ani lidské vlastně předávat dětem Zemi, která je už málem vydrancovaná a vybrakovaná a už je tak zdevastovaná, že se brání svými přírodními extrémními katastrofami.

To, že se nepřemýšlí nad dalšími životy, které tu budou po nás, tím se vlastně vůbec nemyslí na děti. My si svůj život ještě nějak užíváme, ale co děti?

V jakých podmínkách budou žít oni?

Takže jsem vděčná za to, že mohu pracovat na tomto tématu a že pracuji právě s dětmi, které budou o tomto tématu zpívat. Je to jejich Země a budou na ní ještě dlouho žít a po nich zase jejich děti a tím mají právo vyjádřit to co cítí.

 

Nyní se zeptám skoro až necitlivě, ale není to nějaká vaše vnitřní vzpoura proti světu, kterou chcete projektovat přes děti?

Rozhodně nepatřím mezi bouřící se lidi vyvolávající vzpoury, nepatřím ani k těm lidem, kteří proti něčemu nebo o něco bojují.

Tím spíše, abych k tomu využívala děti.

Jsem spíš člověk, který vnímá život tak jak běží a jsem hodně vnímavá a proto vidím věci tak jak jsou. Nedívám se na svět ani přes černé brýle, ale ani přes růžové brýle.

Věci jsou tak jak prostě jsou a rozhodně si nemyslím, že JÁ bych měla měnit svět nějakou svojí vnitřní vzpourou. Takových pokusů už bylo, že se lidé vzpourou snažili změnit svět k lepšímu a stále je to jaksi nedokonalé na tom světě.

Já jsem spíše názoru, že kdyby každý člověk začal hlavně u sebe, že by to bylo světu možná mnohem prospěšnější…

Proto dělám jen to, co mám ráda,co mnohdy přináší radost nejen mne, ale i ostatním a to co vnímám, že je správné, přirozené a dobré. Žiji tak, abych se nemusela za svůj život stydět.

Muzikálovou tvorbu nepodporuje zloba a vzpoura proti světu, muzikálovou tvorbu podporuje radost z hudby, zpěvu, tance a projevu.

 

Jak se vyjadřují děti ke scénáři, který je o tom, že se Zemi nedaří dobře a potřebuje pomoci, spojují si to i s realitou?

Dávám veliký prostor dětem, aby se sami dokázaly vyjádřit, jak cítí to, co tvoří. Hodně si povídáme a děti jsou doslova lačné si o Zemi povídat.

Někdy z nich padají věci, že se až sama divím tomu, jak jsou o problematice Země informované. Sami mi vypráví o tom , jak lidé nesmyslně zabíjejí zvířata, jak se slonům řežou kly, kolik se kácí stromů, jak mizí pralesy…co řeší asi nejvíce je to, co vnímají každodenně ve svých životech a to jsou přehršle odpadků. Jedna holčička se dokonce těší, až bude dospělá, že bude bojovat proti odpadkům. Děti sami v sobě cítí přirozený zápal pro dobré věci, jak pro ochranu bezbranných zvířat, tak pro ochranu Země jako takové.

Je to jejich přirozenost. Nemají rády zlo.

Dokonce se zmínili o tom, že jsou lidé, kteří brání zabíjení zvířat a nebo bojují o to, aby se nekácely stromy a ptaly se mne, zda je možné, že by tyto lidé mohli planetu zachránit a jestli těch lidí bude čím dál víc.

Sama se nestačím divit, že nic z toho nemají ode mne, ale už s těmi informacemi chodí. Nepotřebuji jim nic říkat, oni vypráví sami a pak to vše jen projektujeme do příběhu v pohádkovém, hudebním a pohybovém stylu jako dobro a zlo.

Na jedné straně je zlo, které chce škodit a ničit….. a na druhé je dobro, které chce chránit a milovat…..jako v každé pohádce.

To by musela být vzpourou každá druhá pohádka poukazující například na lakotu, zlobu, sobeckost, závist a další negativní lidské vlastnosti.

Každá pohádka je vlastně pravdivý příběh o lidském životě svým způsobem a co je na pohádce pohádkové je to, že člověk ví, že vždy vše nakonec dopadne dobře.

Dobro bude odměněno a zlo bude potrestáno. Pohádkou je to proto, že v životě to tak nebývá….že?

Myslím, že v realitě spíš více vnímáme to, že se Zemí to dobře nedopadne.

My si svůj život ještě třeba stačíme dožít, ale co naše děti a jejich děti?

Tak proč si nedopřát alespoň v pohádce dobrý konec.

 

Jakou očekáváte reakci z pohledu diváků na tento muzikálový příběh?

Každý člověk je jiný a každý člověk se dívá na věci ze svého pohledu a je nesmysl, aby všichni vše vnímali stejně.

Jak jsem již řekla na začátku…. ,,Je to o svobodném vnitřním vnímání každého člověka“.

Zatím se setkávám s tím, že tento projekt oslovuje lidi jak citlivější, tak i ty, kteří jak se říká stojí pevně nohama na Zemi. Zpěv dětí o vyjádření lásce k Zemi dojímá i tvrdší povahy.

Ale rozhodně nezabráním tomu, že se také někdo může postavit k této tvorbě negativně.

Je to stejné, jako když se někdo bude dívat na pohádku o čertech a odsoudí ji, protože ho vystraší peklo.

To, že je tam také dobro a láska, to nebude vnímat…..osloví ho jen to peklo.

Naopak jiní zase mohou vnímat právě děj lásky a vnímat onu velkou citlivost tohoto pohádkového příběhu.

Pro mě je důležitá jedna jediná věc, abych si byla jistá, že to co dělám, dělám správně …..a důkazem jsou mi právě děti, pro které to vše dělám.

Děti jsou velmi citlivým ukazatelem mé práce.

Děti to hodně baví, jsou radostné, těší se na další hodiny, rády si o textech povídají a celkově o ději muzikálu, s radostí zpívají i tančí a sami se snaží se na tvorbě i podílet. Jsou to děti vnímavé, bystré a myslím, že by dokázaly rozpoznat, kdyby dělaly něco, do čeho jsou natlačené a co pro ně není radostné. Na vše se ptají a vše jim velmi citlivě vysvětluji tak, aby stále chápaly to, že tvoříme POHÁDKU.

V každé pohádce je ZLO a nese bohužel znaky negativních lidských vlastností a v této muzikálové pohádce tomu není jinak.

Tím tedy pokud někdo bude brát jako vzpouru to, že zlo znázorňuje lidské vlastnosti, které Zemi právě neprospívají, pak ať to ten člověk klidně jako vzpouru vnímá…..třeba se nad sebou někdy zamyslí, proč se ho dotkla právě tahle část pohádky. Někdo zase naopak vnímá dobro a dojme ho právě ta část, kde se dobro projevuje ve své lásce a ochraně směrem k Zemi.

 

Kdo všechno se podílí na tvorbě a realizaci tohoto muzikálu?

Na realizaci muzikálu se podílí a bude podílet čím dál více lidí.

Začala jsem úplně sama a dnes to vnímám jako zázrak, kolik dalších lidí začíná nacházet radost a své místo ve tvorbě a realizaci tohoto dětského muzikálu.

Co se týká tvorby, tak na textech a hudbě se podílí ještě další lidé, dále jsou to lidé věnující se choreografii, organizaci, shánění sponzorů, produkci, budoucí medializaci atd.

Ti lidé přichází tak nějak přirozenou cestou a každý, koho muzikál nadchne a osloví, tak se přidává a uplatňuje v něm to, co umí.

Jak říkám, lidé, kteří mne obklopují jsou pro mne životním darem. Jsou to lidé mající v sobě nastavené skutečné životní hodnoty a mám radost, že poznávám v této pracovní sféře další a další nové kvalitní lidi.

Kdo se však nejvíce podílí na tvorbě a tím i na realizaci celého muzikálu a bez koho by to opravdu nešlo i kdyby na muzikálu pracovalo miliony lidí jsou právě DĚTI.

To oni jsou tím hlavním motorem, kdo to celé tvoří a staví na nohy, kdo realizuje děj celého příběhu.

Není to pro ně vždy jednoduché, mají také dny, kdy je na nich viditelná únava a přesto se do posledního dechu snaží a nacvičují…. vždy končí s radostí a do další hodiny opět přichází natěšení a usměvaví.

 

V závěru tedy přejeme ať se vše daří a těšíme se, až muzikál Anastasis uvidíme na divadelním jevišti.

Děkuji a já to z celého srdce přeji dětem, protože se na divadlo nesmírně těší a já se nesmírně těším, až si děti užijí svůj první potlesk své veliké muzikálové premiéry, neboť si ho opravdu za svou píli a práci zaslouží.